Pan Lorenc žije?

 ...aneb tak trošku v pasti. Pasti je nám náš vlastní domov. V pátek pan podlahář zručně vystěrkoval podlahu. To, že v avízovaných 10 hodin ráno dorazil asi v jednu...no dobrá. Jenže, nedostala se nám kloudná odpověď ...kdyže jako položí podlahu. Původně to mělo být pondělí 29.4. (a možnááá bude)...jenže pochopte..ten prodloužený víkend, že.
No chápeme, kdyby řekl narovinu. Místo toho se vykrucoval, že ještě uvidí, že mu bude volat ještě jeden zákazník aby se mu to vyplatilo,  že by se vrátil do Prahy a akci dotáhl. Zavolá prý v pátek  po páté odpoledne. Nevolal.  Pepa volal  jemu. Zbytečně.
A tak jsme v pasti. Nevíme kdy nám pan podnikatel podlahář ráčí přijít položit podlahu. Kdyby narovinu řekl, že 2.5. ráno, keré se zřejmě stejně promění v odpoledne, tak dobrá....jenže my nevíme...vůbec nic.

A tak v této patové situaci hledáme pozitiva. Jedním z nich je fakt, že podlaha je suchá...tím pádem použitelná a obyvatelná. Nemusíme se s Holynkama dále mačkat na dvou metrech čtvetečních.
Večer házíme futon na zem a bivakujeme u TV.

A druhá ...tá veselejší, že využívám stavu...kuchyně v nedohledu...a stravujeme se v místních restauračních zařízeních. A  při tom sním(e)...o kuchyni.  Té naši. A vlastně jen nesmíme...koupili jsme už  novou indukční desku a skříňku na novou troubu. Zatím. Ikea nám nahrála svou akční nabídkou.
Jen ten trouba mě štve.