čtvrtek 28. března 2013

Rentgen


Tak v první řadě musím přiznat, že od řízení auta mě krom notoricky známých strachů odrazovala ještě jedna velká obava. A to, že budu muset s chatrnou schopností orientace vozit nemocného maroda po pražských špitálech. I to byl důvod proč jsem se znovuřízení tak urputně bránila.

No nic. Nastal čtvrtek a potřeba rentgenu, mému muži prostě není lépe, jakoby atb vůbec nezabírala, již týden v horečkách a k tomu dávivý kašel.

Vyzvedneme žádanku a coby ředitelka (tak mi můj muž říká, když zasedám za volant ) vyrážím do nedalekého místa...brnkačka si říkám. Na místě jsme hned, vystoupáme výtahem a klasicky slušně čekáme...dvě, pět...deset minut. Rozhodla jsem se zaklepat na dveře ale dveře mají jakousi gumovou úpravu, klepot tlumený jakoby se nekonal. (výborná vychytávka milí zdravotníci)  A tak nevhodně dupu kolem dveří, říkám si nikde nikdo, mohli by nás hned vzít. I vyšla sestra a předala nám informaci, že paní doktorka co by matka dvou dětí ...a to prý musíme pochopit je na horách...takže rentgen ano ale výsledky po svátcích. Je čtvrtek ráno, jestli dobře počítám...informuji sestru ...je to celých pět dní. Jestli má můj muž zápal plic tak bude třeba asi jiná léčba....dle mého selského rozumu.
 Na můj dotaz proč tahle informace nevisí už dole u vchodu nebo alespoň na gumových dveřích jsem sprdnuta, že si stěžuji jen já...prý to nikomu nevadilo. Zvedám hlas, jak nevadilo...kdo si nechá kus těla rentgenovat jen tak..dle mého má dotyčný buď něco zlomeného nebo má zápal plic a to má čekat než se paní doktorka vrátí z hor. Znova opakuji, že nemám nic prosti doktorce a ani horám, jen si myslím, že by ta informace měla viset na dveřích zdravotního zařízení a to společně s informací o nejbližším oddělení, kde doktor pracuje.

Tak se vydáváme směr Vysočanská. Není to žádná dálka. Cestou muž lamentuje, že tam bude hodně lidí, že by to nechal nejraději po svátcích a další moudra. Dělám, že neslyším, nějak to dopadne. Dopadlo a musím s potěšením konstatovat, že Vysočanská poliklinika funguje naprosto skvěle. Malá recepce, příjemný personál, okamžitě jdeme na řadu, výsledky v krátkém časovém úseku. Jako bonus  zápal plic ani zvětšení srdce nepotvrzeno. TAk uf, uf, uf
No a na fotce je  VIP zeď  z Vysočanské polikliniky. Škoda, že jsem neměla čený fix, připsala bych Aranel ...jsem ještě pořád na cestě :o)





8 komentářů:

  1. no to snad není pravda! Počkáme pár dní- a uvidí se, jestli ještě bude třeba léčit... Napiš na LK, jestli je to normál...

    a jinak VIP zeď- super nápad pro rozptýlení zachmuřilých pacientů :-))jakože i celebrity mají své nemocné dny ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ...že by? mohla bych si postěžovat. Ono být tam dítě se zánětem plic a rodiče bez auta...no nevím asi by to stálo za to ...třeba jen upozornit.

      Vymazat
    2. Přesně, být tam dítě a bez auta...A pokud si nikdo nebude stěžovat, nic se nestane. Ono pochybuju, že takhle se stane, systém nezměníme, ale chování... To by snad šlo.
      Pokud by tam nikdo nebyl v neděli, no budiž, ale celé 4, možná 5 dnů ? A ta neochota.

      Vymazat
  2. Jsou chvíle, kdy se stydím, že patřím ke zdravotníkům. Bohužel jich v poslední době přibývá.
    Tak hlavně, že RTG je OK. Hlavně opatrně, vzkaž panu Pepovi, manželovi se to vrátilo a v horší podobě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivo, no vím, napsala jsem to v takovém rozhořčení ale je mi nad slunce jasné, že je to o jednotlivcích. Tak promiň, vím že to tak není všude.
      A co se nemoce týká ...hušhuš!!! to si ani nedokážu představit..horší podobu.

      Vymazat
    2. Neomlouvej se, jen si myslím, že ona dotyčná by měla jít dělat třeba do lesa, ne k lidem a navíc nemocným lidem.

      Vymazat
  3. Hlavně, že manželovi nic nenašli!
    Jinak určitě by za stížnost na LK stálo. Lékař je povinnen v době své nepřítomnosti zajisti zástup a pacienty o tom řádně informovat. Vím to, protože jsem tohle kdysi řešila se zubařkou.
    K úspěšnému řízení moc gratuluju. Vím, že bych moc moc potřebovala oprášit řidičák, často lituju, že ho mám pouze formálně v dokladech. Ale když já se tolik tolik bojím...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ali já se bála víc než deset let. Dříve jsem jezdila jen mimo Prahu...nežila jsem zde, tak vše bylo mnohem snažší včetně parkování před domem. Strach...ten zdravý je nutné mít jinak by z člověka bylo řidičské prase, co je nebezpečné pro ostatní i pro něj samotného.
      Já jsem téměř nikomu nic neřekla a zaplatila jsem si kondiční jízdy a jezdím. Jezdím po notoricky známých trasách a jsem svou samostatností nadšena. Dojedu si na nákup, k zubařce, ke kadeřnici a tak. Je to prima a čím dál lepší

      Vymazat