pondělí 8. prosince 2014

Ve své kůži

 se cítím jen doma.
Ráno po třech nočních jsem se podívala do jednoho e-shopu a objednala dárek pro Elenku.
Když jsem se trochu prospala, tak dorazila  sms....zboží k vyzvednutí. Takové obchody mám ráda !...dárek byl po obědě už doma.
Hrajeme si s ním zatím my s dědou :o) Už přemýšlím jak dárečku přidělám oblečky...zejména čepičky :o)))
Ještě návštěva zubařského křesla. V čekárně jsem si vyslechla celý životopis jednoho pána. A nejen to, vím také vše o chovu kachen, jak se nakládá divočina a proč se má pořádně okrájet lůj  ze skopového.  A uháčkovala jsem tam kousek nové čepice.
 A pak už nic. Lelkování po třetí ....doslova divoké pracovní noci.
 Jo a moje nová kůže....produkt včerejšího rychlého běhu nákupním centrem.
Chtěla jsem něco voňavého pro mou šikovnou paní zubařku a pro její moc hodnou sestřičku. Obě krásné dámy.
 A při tom běhu jsem ho viděla...už po několikáté jsem se k němu vrátila abych od něj odešla...a pak jsem se viděla jak kráčím ke kase a držím tu puntíkatou kůži....cítím se v ní jakoby mi patřila odjakživa :o)))
No jo, jsem šikovná...ušetřila jsem Ježíškovi práci :o)

 

3 komentáře:

  1. Dnes jsme zubařské křeslo měly společné :o))) také mě dnes v něm mučily :o))) Měj se moc hezky..Martina

    OdpovědětVymazat
  2. Aranel ako si mohla tak veľakrát od neho odchádzať. Ja by som s ním odišla už pri prvom stretnutí. Je nádherný. Andrea

    OdpovědětVymazat
  3. Aranel, tu puntikatou kuzi bych brala taky. A navstevu zubare jsem zbabele prehodila na leden... Krasny podvecer v punticich!

    OdpovědětVymazat